Tradice

Žáci Vesmírného Bílého bratrství si říkají bratří a sestry. Část jejich života je spojena s ubytovnami, bratrskými večeřemi, výstupy do hor, každoročními bratrskými shromážděními (sabory), s vítáním východu slunce, svátky v přírodě atd.

Ubytovny
Je to společný bratrský život, který je spojen s jednotou Ducha a jednotou práce pro Celek. Dodržují se zákony Lásky a Svobody.

Výstupy do hor
Když se duše probudí z hlubokého spánku v materiálním světě, vždy vzhlíží nahoru - k výšinám Ducha. Hora je symbolem probouzení lidské duše a zároveň je symbolem Božského světa, posvátným místem, kam člověk vystupuje, aby načerpal síly a světlo pro svou pozemskou cestu.
Jde nejen o vnější výstup do výšek. Výstup znamená také jeden vnitřní pohyb analogický k vnějšímu. Nejkrásnější slova Učitel vyslovuje na horách. Hory jsou symbolem cesty žáka. Je to cesta, na které překonává inerci hmoty, rozvíjí vyšší síly své podstaty, rozšiřuje horizont svého myšlení, svých ideí a dosahuje čistotu svého srdce.

Každoroční shromáždění bratrstva (sabory)
Jsou to světlé svátky následovníků Učitele. Tato shromáždění bývají v určitých dnech, téměř vždy v přírodě. Jsou to dny učení, praxe a práce, dny harmonie a světla, vzpomínka na světlou Božskou vlast lidské duše. Dny shromáždění jsou dny, kdy se pracovníci bratrstva z Nebe i Země setkávají při společné práci.
Tato setkání živí žáka po celý rok, dávají mu sílu zvládnout všechny obtíže a vyřešit všechny úkoly, které má před sebou.

Vítání východu slunce
Je to posvátná tradice Vesmírného Bílého Bratrstva. Vítání slunce je zdravé pro fyzický i duchovní život člověka. Není to jen vnější akt. Člověk musí mít onu vnitřní náladu své duše, aby přijal síly, které slunce velkoryse rozdává. Slunce představuje Božský život, který neustál? vychází v lidské duši.

Svátky v přírodě
Abychom se dostali do kontaktu s velkým kosmickým životem, cítili se občany celého kosmu, cítili rytmus přírody, Učitel upozorňuje na významné momenty jejího života. Říká: "Pro nás je příroda něco velkého, nejen jejím uspořádáním, ale i onou inteligencí a rozumností, kterou projevuje. "
Důležitými momenty života přírody je jarní a podzimní rovnodennost, letní a zimní slunovrat.
Jarní rovnodennost 21. března má mimořádný význam, protože tehdy začnou působit nové síly v životě přírody. Proto z astronomického hlediska se může brát 22. březen jako začátek nového roku, jako začátek nového období tvořivosti v životě přírody. Nástup jara se slaví jako symbol onoho jara v lidské duši a lidské kultuře, po kterém touží člověk a které očekává jako svou zářivou vidinu.
Svátek letního slunovratu - 21. června - nejdelší den roku, je dalším důležitým okamžikem v životě přírody. Tehdy dochází k výměně sil, které v ní působí.
Podzimní rovnodennost - 22. září - je důležitá jako nová směna, směna, která se týká všech přírodních království.
Zimní slunovrat - 22. prosince - je důležitý proto, že den se začíná prodlužovat a začínají přicházet nové síly.
Člověk musí znát tyto chvíle a brát je v úvahu při své vnější a vnitřní práci. Existuje soulad mezi tím, co se děje venku - ve vnější přírodě - a tím, co se děje v lidské duši. Protože život je jen jeden, jednotný a nedělitelný.