Ekologické idey: Živá Rozumná Příroda

Příroda je absolutní forma existence vesmírného života. Je to rozumné nekonečno. Potvrzuje zákon evoluce, obnovení. Příroda je živá, neskládá se z mrtvých forem. V ní existují síly, které podporují život. Tyto síly pracují ponořené do ticha věčnosti. Krása a dokonalá cílevědomost, řád a věčnost dodávají živé rozumné přírodě božskou sílu a nevyčerpatelnou vnitřní energii. Příroda nemá ani minulost ani budoucnost - vždy je "teď". Vždy je mladá a obnovená. Příroda - to je svět věcí, forem a vztahů, myšlenek a emocí člověka, jednotný systém skutečností, ve své skryté podstatě je prolnutá vesmírem. Je to láska Boha ke všemu, co existuje. Bytí kryje za časem a prostorem absolutní Moudrost.

Dále Učitel Petr Danov zdůrazňuje: "Živá příroda je seskupení myslících bytostí, které představují "atomy" velkého světa. Celý prostor, ve kterém žijeme a pohybujeme se, je plný bytostí různých kategorií a kultur". A dodává: "Proto ti, kdo mají kosmické vědomí, vidí celý vesmír svou podstatou jako živou bytost, ve které se vše sjednocuje."

V živé přírodě působí principy, síly, energie, zákony. Existují dva hlavní rozumné principy: síla (aktivita) a měkkost. První z nich působí ve směru rozdělování, individualizace, rozdělení Celku. Logicky vede k bojování, ničení a ke smrti. Druhý princip naopak sjednocuje individua a přináší mír, jeho původ je v duchovním světě. Je to důkazem toho, že svět je vybudovaný na základě dvou projevů jednoho a tohotéž prvopočátku. Proto základním zákonem, podle kterého se vyvíjí svět, je evoluce (zdokonalení hmotné substance a její vzestup k duchovnu, do úplného prolnutí a splynutí s Duchem) a její opak - involuce, která ji předchází (sestoupení Ducha do hmoty a vybudování světa forem). Směr involuce je od Centra k okraji. A evoluce je vzestup cestou zpět, jež nastupuje po prvním procesu. Tyto dva principy nebo směry globálního vývoje Vesmíru při svém pohybu oddělují energii, potřebnou k vytváření věčně měnících se životních podmínek. Jako takové jsou to způsoby uskutečňování velikého plánu vesmíru, narýsovaného Bohem.

Posuzujíc vztah Bůh - Živá Rozumná Příroda, Učitel poznamenává:"...My nazýváme rozumnou Živou Přírodou to, co je zjevné. A to, co se ještě neprojevilo, nazýváme ideovou duší bytí. Ideové, věčné, posvátné, neprojevené - to je Bůh, je to velký POČÁTEK ŽIVOTA. Je to spojené s projeveným. Proto někdo nazývá Přírodu tělem Boha. Je to však jen obraz. Ale mnozí jsou uchváceni tímto obrazem, a tvrdí, že Příroda a Bůh jsou jedno a totéž. Ale pokud Příroda a Bůh jsou jedno a totéž, pak Bůh bude jednou omezenou bytostí. Jedno víme určitě: že Příroda je projevené a Bůh je neprojevené, nekonečné, věčně se projevuje a přesto zůstává neprojevené".

Podle Učitele Příroda - to je navevek projevená vyšší realita, projevená vyšší rozumnost, vyšší láska. Příroda ale ukryla svou duchovní a božskou tvář před nižším vědomím, které vidí pouze stíny věcí, proměnlivou viditelnost a ne skutečný obsah, opravdový Život, nevidí ty duchovní a rozumné tvůrčí síly, které se projevují a pracují za touto vizí. Věda doposud zkoumala jen vnější formu - cestou empirického a racionálního poznání, a sotva nyní začíná mít zájem o skutečné budující síly vesmíru. Proto koncem 20. století lidstvo již vstoupilo na Měsíc, vynáší mimo zemskou atmosféru řízené kosmické raketoplány, připravuje expedici astronautů na Mars a snaží se ovládat termojadernou energii a plazmu, a přitom stále ještě nepozná dost vlastní "Já", využívá jen asi 1% (!) potenciálu svého mozku - hmotného nositele vědomí.

Všechno v přírodě, jako projev nejvyšší inteligence, má hluboký vnitřní smysl. Pravá věda dnes, podávajíc ruku metafyzickým poznatkům musí jít ještě dále, než jen zkoumat obsah a vnitřní budující sily; musí zaměřit své úsilí k hlubokému, skrytému smyslu objektivní reality Bytí.